Lukáše okénko č.4 - Báječní muži na kuželkách

            Dnes bych chtěl začít trochu jinak. Nadpis Okénka parafrázuje slavný film Báječní muži na létajících strojích. V něm první aviatici s nadšením dělají první krůčky v letectví. A ač jsou neznalí techniky a celé jim to moc nejde, ta radost a nadšení z toho, že mohou létat, je nezměrná.

            Jak to souvisí se Sršni? V pátek večer jsem totiž zažil a viděl něco podobného. Zcelá náhodou jsem se ocitl na zápase našeho Céčka. Především jsem byl rád, že je vidím. Měl jsem totiž dojem, že tento tým je vlastně jen takový mýtus a fikce, abychom vypadali jako velkoklub. J Ale skutečně existuje!

            Takže naši Young Hornets se střetli se sousedy z Roudnice. Důležité na tomto zápase nebyly výsledky, ale hra samotná. Rád doznávám, že jsem se mnohému přiučil. Jak jsem již zmínil, viděl jsem nadšení a chuť do hry takového rázu, že můžu jenom závidět. Navíc celá hra byl přijímána jaksi jinak…jakoby v klidu. Žádné honění, uspěchané hody či přehnaná síla a razance. Byly to kuželky v čisté podobě. Byl to návrat ke kořenům, který člověka donutí se zamyslet…zvláště v období, kdy nemá formu.

            Takže výzva všem hráčům na vysoké úrovni! Zajděte někdy na takovýto zápas. Uvidíte prapůvod toho, co Vás dostalo nahoru a třeba se taky něco přiučíte. Já tedy určitě. Celému celku Young Hornets za to děkuju! Mimochodem, naši zápas sice se ctí, ale přesto prohráli…

            No a teď to nejpodstatnější. J Lídři třetí ligy naši skvělí Sršni J se utkali s nováčkem soutěže. Údlice zatím střídají světlé okamžiky (výhra v Hazlově) s těmi slabšími (domácí zápasy), ale vzhledem k jejich znalostem Hornets arény to byl soupeř z ranku „ootenciálně nebezpečný.

            Oproti minulému zápasu byla v sestavě klasická Láďa změna…tedy Šurda za Koldyše. Šurda nastoupil po boku Perňajse ke hře jako první. Perňajse vyzval na souboj Martin Vondráček. Začátek se nesl ve stylu „každý chvilku tahá pilku.“ Perňajs s Vondráček se byli jako o závod a po půlce to bylo 250:249. No a pak to přišlo… Perňajs se rozpomněl na svou nedávnou formu a drahou 153 v podstatě ukončil souboj. Poslední třicítka se pak dohrávala jen kvůli protokolu. Perňajs vyhrál 3:1 532:484.

            Šurda naproti tomu začal velice dobře. 140 a 134 mu mohlo vnést klid do hry, protože jeho soupeř Míla Šlajchrt měl nejenom neformu, ale i smůlu. Jenže Šurdovi plné si asi zašly na kafe, takže druhá šedesátka už žádná zajímavá čísla nepřinesla. I šurda ale získal bod za výhru 3:1 515:474.

            2:0 +89…jasný zápas. „Co bys se nám mohlo stát? Třeba jim dáme kanárka?“ Neslo se jistě v některých hlavách. Rozhodnuto ovšem nebylo… Do hry zase trochu zmatku vnesly Mladé pušky. Klukům se moc nedaří, ale špatnou sérii opravdu už chtěli zlomit. Míra se utkal s hvězdou hostí Martinem Vršanem. Tento ligou a zahraničím ošlehaný matador začal, ostatně jako každý proti Mírovi, velice ostře – 148, – 30. Druhá a třetí dráha lépe vyšly Mírovi, a ten se tak dostal zpět do zápasu (376:374). Stačilo jen neprohrát na trojce. Bohužel to se právě nepodařilo. Vršan přidal znovu 150 a hladce získal poslední dráhu, a tím i celý souboj pro sebe – 2:2 497:524. Ale i když to Mírovi opět vůbec nesedlo, dá se najít na jeho hře i spoustu pozitivního…důležité určitě je, že byl jediným hráčem utkání, který neujel…od toho je třeba se odrazit a příště už to vyjde!

            No a vedle hrál Lukáš…Soupeřem mu byl Láďa Hurník. A rozhodně ho nešetřil. Rozdíl v plných byl přímo propastný. Na Lukášovu hru už se zase trochu dalo dívat…inspirace Young Hornets zabrala, ale k dokonalosti toho chybí ještě parník (a možná i trochu štěstí). No ale i přes špatnou plnou Lukáš v dorážce soupeře přehrával a po třech drahách vedl 2:1 o 13 kuželek. Stačilo jen v klidu pohlídat poslední dráhu. Jenže přílišná hra na jistotu (něco jako naše fotbalová reprezentace) ovoce prostě nemohla přinést. Poslední dráha 122:139 (celkem 525:529) pro údlického hráče přinesla trpkou prohru a vyrovnání stavu zápasu na 2:2.

            Takže jsme byli znovu na startu. K dobru nám sice zbylo 58 kuželek, ale opět tu byla nervozita. Tu ale měli hned zahnat Semiš s Martinem. Semiše vyzval Franta Dobiáš. Začali doslova zostra. 100:101 do plných a aréna je na nohou. Ředitel Koldyš si můžu hubu utroubit J a dostává nové přízvisko…Armstrong.

            Ale to nebylo všechno…v dorážce Semiš ještě přidal 60 a bylo z toho 161. V kuloárech se opatrně začalo hovořit o první šestibábě. Nebohý Dobiáš dostal dvacet na hrb i přes 143. A to ho zlomilo. Další dráhu zahrál jen 106 a Semiš si lehkou 137 sošel pro druhý bod. Půlka 298! Nádhera! Kolik asi přidá v druhé půlce? To všechno znělo fanklubem… No, nebudu to příliš rozvádět…přidal 244. J Takže z toho nakonec bylo ve velkých uvozovkách jen 542. Ale k tomu jasná výhra o 43.

            Martin začal o něco volněji – 143. J I on, když bylo potřeba, zaválel a po půlce točil na 281. V tu chvíli už bylo fakticky rozhodnuto, takže se rozhodl šetřit síly do dalších bojů a druhou půli prošel klidným tempem za 239.

            Zápas, který měl být snadným, jím nakonec nebyl. Výhra 6:2 o 125 kuželek tak ale na někoho zvenku může působit. Velké týmy ale umějí vyhrávat, i když se vůbec nedaří. To se nám opět povedlo potvrdit. Snad jsme už tím konečně zlomili tu neformu a příště už všichni zahrajeme svoje běžné standardy a přejedeme Šabinu.

            Opět je ale třeba maximálně poděkovat našim fanouškům v čele s naším fanklubem a samozřejmě řediteli propagace. To jak se fandí v Hornets aréně by mohli všichni dávat za vzor třeba na fotbalových stadiónech…

            Takže tím končí poněkud filozofičtější Okénko…Takže za týden ze Šabiny aoj!