Lukáše okénko č.6 - Zpátky na vítězné vlně

            Minulá sobota přinesla konec naší krásné vítězné série. Bylo to samozřejmě zklamání. Na druhou stranu není třeba plakat nad rozlitým mlékem, a tak jsme v týdnu potrénovali, abychom byli připraveni rozjet série novou.

            Nemůžu se, i na popud Martina, nezmínit o svém pátečním zážitku. Pro ty, co to ještě neví. Svezl jsem se kamiónem. Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Nedovedu to posoudit přesně, ale pohled z kabiny kamiónu se mu dozajista vyrovná. Tato nová zkušenost mě ještě více nabudila do zápasu…trénink je sice věc nádherná, zápasu se však nevyrovná. J

            Ráno na kuželně, musím se přiznat, jsem byl trochu překvapen, že nehraju. Na druhou stranu vzhledem k mé neformě – sami víte, jaké výsledky jsem předváděl – se nebylo čemu divit. Naopak mi to dalo prostor si zápas vychutnat a pomoci i jinak…myslím si, že klobásy a párky ode mě chutnali opravdu všem. Možná bych měl změnit své plány a stát se kuchařem. J

            No, takže soupeře SKK Karlovy Vary jsme přivítali s pozměněnou sestavou. Po prohře bylo třeba squadru oživit.

            K Perňajsovi byl tentokrát přidělen Míra. Perňajs se utkal s rekonvalescentem Pavlem Boháčem. A pan generální ředitel, mimochodem velmi vystrašený z nepopulární ankety Trubka kola, nezačal vůbec dobře. 118 a 115 dávalo podněty k zamyšlení, ale hlavně ztrátu 29 kuželek. Po přechodu se ale Perňajs konečně rozjel a třetí dráhou na hranici 150 srovnal ztrátu a začal na nebohého tlačit. Tomu se vůbec nevydařila poslední plná (69), a tak Perňajs mohl krásně dokončit svou dotahovačskou jízdu. 516 nebylo zrovna super výsledkem, ale výhra o 9 kuželek znamenalo hodně.

            Míra totiž vedle bojoval s Lubošem Martínkem a potřeboval se konečně chytit. Rozhoz moc pozitiv nepřinesl, ale hned první plná ukázala, jak Mírova hra asi bude vypadat. 100 a k tomu 53 do dorážky jasně ukázalo, že Míra je zpět a soupeř to tak vůbec nebude mít lehké. Druhé plné 103 a začíná se hovořit o novém rekordu. Slabší dorážka tlachání o něco utlumila, ale třetí dráha 151 nám znovu vrátila šestistovkový optimismus. Jenže, možná i kvůli ztrátě motivace a koncentrace (nezmínil jsem totiž, že Míra už vedl skoro o sto kuželek), se Mírovi poslední dráha příliš nepovedla. Plná 93 nebyla špatná, ale 27 do dorážky srazilo naděje. Výsledkem tedy bylo 563. Rozhodně ale skvělý výsledek.

            Bylo to 2:0 +89 kuželek. Zatím tedy jasná záležitost. Na scénu jako druhé šlo duo L+L, tedy Koldyš se Šurdou. Koldyš se opět vrátil do sestavy a tentokráte začínal z jedničky. Musím se doznat, že to jsem viděl prvně v životě. J Obrat o body ho chtěl varský Láďa Urban. A taky začal dobře. 96 a 36 stačilo na zisk první bodu. Koldyš ale zaostal jen o pět kuželek, když se mu nepodařilo dohnat ztrátu z plných. Proto na druhé dráze zabral již od prvního hodu. Byl z toho 95 do plných, které pak pojistil stejnou dorážkou jako jeho soupeř. Koldyš srovnal a převzal iniciativu v souboji. Láďa Urban se od této chvíle už jen bránil a naštěstí pro nás marně. Třetí dráha totiž byla klíčová. Plné 82:72 pro Koldyše. Pak ale přišly Koldyšovi horší otvírky a Urban se snažil manko dotáhnout, ale čtyři chyby ho udrželi za zády našeho zkušeného matadora. Koldyš pak lepším závěrem dokázal vyhrát o jednu kuželku – 117:116. Poslední dráha už pak byla jen symbolická. Koldyš na ní dovršil své vítězství. 514 bylo pěkným počinem a bod byl zasloužený.

            Šurda se střetl s Petrem Čolákem. Minulá Trubka kola začala famózně. Po pěti hodech svítilo na automatech 40. Pak se ale ulice vytrácela a vytrácela a nakonec z toho bylo jen 87. Petr Čolák měl ovšem vlastní a daleko větší problémy, a tak si Šurda v klidu hlídal náskok. Na druhé dráze se Čolák probudil. 97 do plných mu dalo šest kuželek náskok před dorážkou. Ta se mu nevedla, a tak měl Šurda stále šanci vyhrát i druhou dráhu. Posledním hodem stačilo šest na výhru…trojka, ale bod nepřinesla. 1:1 a možná ještě velká bitva o dílčí bod. To ale Šurda nechtěl připustit. 134 na třetí dráze mu stačilo na druhý bod a poslední dráhu si už jenom vychutnával. Zahrál na ní 149 a Čolákovi nedal ani teoretickou šanci. 542 přineslo dalších 64 kuželek k dobru.

            4:0 +182. O bod za výhru nás mohla připravit snad jen obrovská lidská tragédie. Na plán šli Semiš s Martinem, takže jsme mohli být v klidu.

            Semiš se utkal s Pepou Ženíškem. Ženíšek letos patří k nejlepším hráčům ligy, a to slibovalo úžasný souboj o každou kuželku. Hned první dráha 135:138 to potvrdila. Semiš sice v dorážce dotahoval, ale klidně hrajícího karlovarského borce už nedotáhl. Chuť si pak ale spravil na druhé dráze. Semiš tam řádil jako tajfun. 98 do plných potvrdilo 72! do dorážky. 170 dráha se nedala přebít. Semiš na dvojce získal 51 kuželek k dobru. Navíc se opět hovořilo o šestistovce. Třetí dráha a Semiš se opět protrápil plnou. Ženíšek toho využil a vytvořil si opět náskok, který v dorážce ohlídal (127:128). Semiš tedy vedl skoro o 50 kuželek, ale 2:1 prohrával na dráhy a na poslední musel bezpodmínečně vyhrát. A také to tak zprvu vypadalo. Semiš zahrál dobrou plnou a začátek dorážky se mu vydařil. Pak ale přišli Ženíškovi chvíle. Ten totiž vývoj dráhy otočil a získal nakonec i závěrečný bod (134:138). Bylo to neuvěřitelné. Semiš předvedl nejlepší výkon zápasu (566). Porazil soupeře o 43 kuželek, a přesto prohrál. Byl jsem už kontaktován některými známými, kteří nevěřícně kroutili hlavou…ale je to sport a možné je všechno. J

            Druhý souboj v závěru spolu svedli Martin s Honzou Vankem. Vank byl prozatím lídrem celé soutěže, a tak na Martina nečekal snadný soupeř. Vank začal 130. Martin tedy mohl získat hned první dráhu pro sebe, ale to by se mu muselo trochu dařit. 74 do plných a 36 do dorážky ukázalo, že Martin nebyl ten den ve své kůži. Druhá dráha pak z jeho strany nebylo o moc lepší. Snažil se sice, ale prostě to nešlo. 122 bylo málo, a tak přišlo střídání. Nastoupit do hry jsem musel já. Ne, že by se mi nechtělo hrát, ale přecijen jsem byl docela ztuhlý po dopoledním nicnedělání. J Čekala na mě ztráta 31 kuželek, ale primárně jsem chtěl číslo aspoň dorovnat do pětistovky, abychom byli všichni červení. J Začátek tomu dal docela dobré argumenty. 91 do plných a tři rychlé devítky hnaly číslo nahoru. Přišlo ale čest práci. Nakonec z toho bylo 134, ale první bod. Ze ztráty jsem ukrojil více než polovinu. Horší plné ale následovaly, a tak činila ztráta před dorážkou 17 kuželek. Opět jsem dobře rozjel dorážku. Pak dokonce přišly dvě devítky za sebou a už to vypadalo nadějně. Honza Vank ale předvedl proč je první v průměrech a dal rovněž dvě devítky, čímž rozhodl. Mě ale ještě čekal boj o pětistovku. S vypětím všech sil jsem posledním hodem shodil dvě kuželky, dráhu zahrál opět 134 a dorovnal na rovných 500. Soupeř pak zahrál o 30 více, ale radost přesto byla spíše u nás (i když i hosté byli rádi, a to díky tomu, že nedostali kanára).

            Vyhráli jsme tedy 6:2 3201:3006. Karlovy Vary si odvezli krutou porážku a my jsme snad opět rozjeli naši vítěznou sérii. Trubkou kola tentokráte vyhlašuju, i když je to kruté Semiše. A to za jeho rekord – mít 43 kuželek do plusu a nezískat bod se u nás asi ještě nikomu nepovedlo. Příště se utkáme opět s Karlovými Vary, a to se Slovanem na kuželně ve Varech od 13:00.

            Úplně na závěr mám pro všechny čtenáře anketu. Jako každý rok i letos se volí nejlepší Kuželkář roku. Diskutujte na webu či přímo na kuželně o tom, kdo by si letos zasloužil prestižní titul. Na webu www.kuzelky.cz si pak můžete přečíst podrobné info o anketě, včetně soupisu těch nejlepších hráčů v roce 2009.

            Takže zase za týden!

Lukáš