Lukáše okénko č.9 - Ach šálo, šálo spásná aneb půlmistři nejsou mistři!

Ach šálo, šálo spásná aneb půlmistři nejsou mistři!

            Tak jsem ochořel. I přes veškerou snahu by můj boj se zákeřnými viry marný a já se chca nechca ocitl na listu churavých. Dílem, přiznávám, i vlastní vinou, a to kvůli podcenění sychravosti podzimního počasí, ale jak se říká: musíme tam všichni. Takže skolen horečkami a slabostí jsem přežíval po celý týden nevěda toho, zda víkendu, a tedy závěrečného podzimního kola dožiju. Víte sami, jak je to s chrochtandou…

            Ale proč tento začátek? Určitě jste poznali, že jsem to všecko přežil. J Ale díky čemu? No, dílem díky čaji a díky vůli, která mi nedovolila nechat můj mateřský klub ve štychu, ale hlavně díky naší posvátné šále. Tento kus látky vlnového typu (abych pravdu řekl, nevím z čeho je vyrobená…) mi tento týden zachránil život. Nemaje dosti teplého oblečení musel jsem se na ní spolehnout, aby aspoň to nejzranitelnější, tedy krk bylo chráněno. A vše dobré se povedlo! Šála zabrala a navíc ještě pomohla v rámci vzdělávacího procesu (zájemcům případně povyprávím J).

            Takže tu opět po čase jedno ponaučení. Važme si klubových věcí. Některé mají moc přímo magickou a zázračnou, protože jen zázrakem jsem z té šlamastiky vyvázl. A pro to Vy, kteří jí stále ještě nevlastníte, neváhejte a využijte času vánočního a pořiďte si ji. Třeba Vám také někdy život zachrání a budete mi jí mít stejně rádi jako já.

            No a teď k sobotě! Byl to den blbec… Co Vám budu povídat… Všechno začalo již ráno, kdy se jednomu našemu nejmenovanému hráči (chápejte, musím ho ušetřit posměchu, a tedy v rámci zákona nemohu uvádět jeho jméno, ale je to ten zdaleka nejvyšší J) podařilo místo nafty do auta načerpat benzín. Věc s možnými krajně nepříznivými účinky, ale dopadla relativně dobře a nakonec jsme všichni ve zdraví dorazili do místa našeho loučení s podzimem, do Rokycan. Tedy všichni…chyběl nám Šurda, jenž z uměleckých důvodů s námi nepřicestoval.

            Vám, kteří jste v rokycanské kuželně nikdy nebyli, jí jen stručně popíšu. Nádhera! Nedávno opravené a vylepšené prostředí dodává hře pocit pohody a vůbec působí blaženě. Rokycany by mohly být vzorem pro všechny ostatní stánky a i my bychom se mohli lecčemu přiučit.

            Takže v tomto Nou Campu kuželek jsme nastoupili v tradiční sestavě proti domácím, kteří dle slov Pepy Paucha mají letos takovou kliku, že to vypadá, že mají formu.

            Když na plán nastupovali dva naši první hráči, z domácího tábora se ozvalo halasné: „Á, pekárny jsou tady.“ A taky jo. Hru samozřejmě rozjížděl Perňajs s Koldishem.

            Perňajsovi se do cesty postavil Pepa Dienstbier. Zkušený veterán letos nemá příliš formu, ale i přesto byl nebezpečným soupeřem. U jeho „šouráků“ totiž jeden nikdy neví, co se stane. A tohle měl být den, kdy budou zatraceně účinné…

            Perňajsovi totiž nevyšel úvod hry. Dienstbier toho využil a získal první dráhu v poměru 141:117. To naší Lyšku ryšavou probudilo, a tak začala stíhací jízdu. Druhá dráha. Výhra 129:113. Perňajs je zpět ve hře. Třetí třicítka pak přinesla strhující boj nervů, kdy Dienstbier začal famózně, ale Perňajs se ho držel zuby nechty. Ale když už se měl dostat do vedení, zaváhal. 127:132 a 1:2 bylo tedy logickým resultátem. Ale nebylo nic ztraceno. Stačilo ukořistit poslední dráhu o 14 kuželek. V Rokycanech věc běžně se stávající. Ale Perňajs neměl den. Velké trápení do plných přineslo jen +2 kuželky a dorážku si pak domácí matador už pohlídal a urval pro družstvo bod za vítězství 514:503. Dovolte mi citovat samotného Perňajse: „Škoda!“

            Trochu jiné postavení měl před soubojem Koldish. Ten totiž vyfasoval Vaška Fürsta, který naopak prožívá vydařenou sezónu a byl tedy i favoritem souboje. Nutno dodat, že začal ve velkém stylu a rychle si zbudoval náskok. Už v průběhu první dráhy se mu ale přestávalo dařit a Koldish se soustředěným, ale smolným výkonem (kdybyste viděli, jak ho to kradlo…) dostal na dostřel. Ale nakonec, i kvůli fíkům, podlehl 128:138. Druhé plné pak ale Koldishovi vyšly a dostal se díky nim do vedení. Jenže i teď ho zradila dorážka a druhá dráha pro Fürsta byla na světě. Domácí hráč se tím dostal do pohody a vzhledem k výhře i na třetí dráze, bylo brzy jasno o bodu. Koldish ale ukázal sršní srdce a zlepšenou poslední drahou dotáhl, co se dalo, takže ve výsledku prohrál jen o 4 kuželky.

            0:2, ale jen o 15. To byl stav, do kterého vstoupila druhá dvojice. Zdárně se opět shledající mladé pušky tentokrát prostě musely zahrát…

            Mírovi v tom chtěl zabránit domácí vedoucí Petr Fara. To Míru ale vůbec nevyvedlo z míry a drahami 146 a 151 ukázal, že to opravdu umí. J Získal tím 30 kuželek, a tedy jakýsi klid k další hře. To ale možná nebylo dobře a druhá půlka už nebyla tak zářná. Ne, že by dvakrát 132 bylo málo, ale ani Míra nebyl příliš spokojený. Farovi taky povolil opravdu ale jenom trochu zkorigovat stav. I přesto ještě něco do plusu přidal. Jeho 561 přineslo bod a 33 kuželek k tomu.

            Lukáš měl nebezpečného soupeře v podobě Bedřicha Varmuži. Tento korpulentní pán, ačkoliv na to nevypadá doma rozhodně nešetří výkony okolo 560, a tak budil respekt. A i jeho začátek tomu napovídal. Stovka do plných v úvodu a díky tomu i výhra na první dráze. Lukáš se ale neznepokojoval, protože prokoukl J soupeřovu slabinu. Určitě jste poznali, že to byla dorážka. Stačilo tedy zmíněného udržet do plných a pak v pravou chváli zaútočit. Tato složitá teorie byla sice krásnou, ale nakonec docela zbytečnou. Varmužovi se totiž přestalo dařit. Dráhy 116, 113 a 114 samozřejmě nemohly přinést body, a tak mohl Lukáš nejprve v klidu stahovat a pak začít budovat náskok. Nakonec stihl 49 kuželek do plusu. Výkon 534 byl sice jen lehce nadprůměrným, ale spolu s Mírovými kuželkami vyrovnal stav na 2:2 a přinesl 67 kuželek k dobru. Náskok tedy zdánlivě obrovský.

            Do hry vstoupilo dou Martin, Semiš. Proti nim pak nastoupili zkušení Pepa Pauch a Láďa Moulis. Konstelace byla jasná. Bylo třeba pokud možno udržet Paucha, který má nejen mnoho ligových zkušeností, ale i formu, a přes Moulise udělat vítězný bod.

            Začátek byl nervózní. Nejlépe totiž začal Semiš, a to „jen“ 86 do plných. Domácí dvojice se pak v dorážce již trochu oklepala a získala první body i kuželky. První rozjezdová nám tedy nevyšla, ale druhá už byla citelně lepší. Oba kluci zahráli plné přes 90. Semiš je sice i tak prohrál o 6, ale drtivou dorážkou vývoj otočil, srovnal stav a získal k dobru téměř deset kuželek. Martin sice plnou vyhrál, ale v dorážce měl trošku smůly a i podruhé podlehl.

            Třetí třicítky a naši opět rozjeli dobře. Martin plné znovu vyhrál a Semiš je už aspoň vyremizoval. Ale ta dorážka… Domácí ji prostě zahráli lépe a oba shodně zvítězili. Pro Paucha to už teď znamenalo jistý bod a Moulis vedl 2:1.

            Před poslední drahou jsme sice stále o 41 kuželek vedli, ale pro výhru bylo nutné, aby Semiš vyhrál poslední dráhu nejméně o 2 kuželky.

            Semiš se toho zhostil a bušil do soupeře, co to dalo. Martin naopak od prvních hodů ztrácel. Plnou celkově prohrál o 13, ale Semišova výhra o 11 ztrátu kompenzovala. Každému zbývalo posledních 15 hodů a nám 39 kuželek k dobru. A pak to přišlo…

            Pauchovi bouchly saze. Sázel jeden skvělý bod za druhým. Diváci byli v totálním transu a hnali svého lídra stále kupředu. Náskok se začal prudce zmenšovat. Martinovi to vůbec nešlo. Ale Semiš odolával a shazoval, co se dalo, aby nám něco z náskoku vydrželo. Ale strhující atmosféra dostihla i Moulise. Ten si vzpomněl na své zlaté časy, a to byl konec… Pauch zakončil třemi hodovkami, Moulis ho doplnil rovněž skvělou hrou a společně stav otočili a zvrátili celý průběh zápasu (pro informační úplnost výkony našich – Semiš 577 a Martin 504).

            Pauch poslední drahou 176 (80! do dorážky) stáhl téměř 60 kuželek, a tak na ukazateli svítilo 5:3 +5 pro domcí. Ano, pouhých pět kuželek přispělo k tomu, že jsme opět venku ztratili body. Domácí opět potvrdili, že letos prostě mají kliku a formu. Skóre 3:5 3194:3199 pro ně znamená dva body a posun na třetí místo tabulky. První jsme překvapivě stále my, vzhledem k vysoké prohře Šabiny ve Varech.

            Přezimujeme tedy na první pozici a získali jsme titul půlmistra, byť jen o skóre. Je tu ale jedno velké ale! A to se jmenuje jarní polovina. Na jaře totiž budeme muset přidat. Nesmíme připustit žádnou další podobnou ztrátu, protože by se nám to mohlo ošklivě vymstít. Jsme pronásledováni smečkou nenasytných vlků, kteří nás chtějí dostat. Šabina má 16 bodů jako my. Rokycany a Hazlov A 15. Tohle všechno se na nás řítí a není radno to podceňovat. Stále totiž platí, že půlmistři nejsou mistři!

Lukáš

P.S.: Hezké Vánoce a šťastný nový rok!